PREZENTOVÁNO NA KONFERENCI BOIRON 2010 A UPRAVENÉ PUBLIKOVÁNO V ČASOPISE PHARMANEWS V ROCE 2011.
Svůj příspěvek do tohoto časopisu bych rád otevřel otázkou. Je možné vůbec najít a publikovat něco nového v homeopatii?
Homeopatie jako léčebná metoda stojí na striktním základu a tím je její základní poučka, že podobné se léčí podobným a tato teze zůstává stejná už od objevení a zavedení homeopatie do léčebné praxe. Pokud se lékař této poučky nedrží, prostě to nefunguje. Homeopatická léčba a hledání homeopatického léku se někdy přirovnává k zámku a klíči. Musí být klíč odpovídající zámku. Tedy substance, která u zdravého člověka vyvolá podobný soubor příznaků s nimiž se setkáváme u nemocného člověka. Klíč zapadne do zámku a odemkne jej – dveře se otevřou – a dojde k uzdravení. Pokud je klíč úplně jiný, nemusí se do zámku vůbec dostat a nebo pokud se do zámku nějak dostane, nesprávný klíč zámek neodemkne. Je to výstižné přirovnání, do „fabky“ nedostaneme dozický klíč a když do „fabky“ dáme klíč s jiným profilem zoubků, nedokážeme s ním otočit.
Krom této základní poučky homeopatie, která zůstává stejná již přes 200 let, stejné zůstávají i homeopatické léky a jejich „indikace“. Léčebný efekt léku Arnica montana na nejrůznější úrazy, rány a poranění znal již zakladatel homeopatie dr. Samuel Hahnemann na počátku 19.století a každý moderní homeopat ji používá úplně stejně jako on.
Nicméně na otázku položenou v úvodu je nutno odpovědět: „Ano, v homeopatii je spousta nových informací!“
Homeopatie není žádná mrtvá věda a „obsoletní“ lékařská disciplína, nýbrž věda velmi dynamicky se rozvíjející s intenzivním celosvětovým vědeckým životem. Pro její přežití v dnešním světě je prostě nutností, aby byla jednoznačně a věrohodně prokázána její účinnost. V následujících řádcích se Vám pokusím objasnit strukturu homeopatického výzkumu a stručně zde prezentovat něco málo z velkého počtu studií proběhlých v dávnější i zcela nedávné minulosti.
Výzkum v homeopatii můžeme pro přehlednost rozdělit do čtyř základních odvětví:
- Základní výzkum
- Klinický výzkum
- Epidemiologický výzkum
- Veterinární homeopatie
Základní výzkum v homeopatii má za cíl pochopit a vysvětlit účinky infinitezimálních ředění ( tedy homeopatických léků ). Klinický výzkum má za cíl prokázat účinky homeopatických léků na zdraví člověka. Epidemiologický výzkum pak sleduje širší dopad homeopatické léčby na zdraví velkých skupin osob či přímo na zdraví populace. Veterinární výzkum se samozřejmě týká klinických studií na zvířatech.
Základní výzkum v homeopatii, jak už bylo řečeno, má za cíl pochopit a vysvětlit účinky homeopatických ředění. Má dvě větve. První z nich je výzkum fyzikálně-chemický, jehož cílem je prokázat, že homeopatický lék má fyzikálně-chemické vlastnosti odlišné od vody ( placeba ) a že se liší i různá ředění homeopatických léků. Druhou větví je pak výzkum farmakologický, kde je cílem prokázat odlišnost vlivu homeopatického léku na živý organismus oproti placebu a případně prokázat fyziologickou nebo biochemickou odpověď živého organismu na podaný homeopatický lék.
Výzkum fyzikálně-chemický je pro laika někdy poměrně složitou problematikou, nicméně je to velmi zajímavá disciplína, které se věnují velmi zvučná jména světové vědecké obce. Metod které jsou zde využívány je velká řada. Na prvním místě je třeba zmínit studie profesora Louise Reye s termoluminiscencí. Termoluminiscence je jev, kdy se vzorek základní substance, hluboce zmrazený na cca -180°C, ozáří radioaktivním zářením, tím dojde k excitaci elektronů v základní substanci a ty se při následném ohřevu vzorku vrací do svých základních drah přičemž dojde k vzniku světelného záření, které je citlivými přístroji dobře detekovatelné. Profesor Rey s touto metodou pracuje již desítky let, provedl řadu experimentů a publikoval řadu prací. Prokázal, že pro každou použitou substanci ( pracoval například s těžkou vodou, solemi lithia a dalšími látkami ) je charakter vyzářeného světla naprosto jedinečný, podobě jako je třeba lidský otisk prstu, a že intenzita vyzářeného světla je jednoznačně závislá na stupni homeopatického ředění a to paradoxně čím je výchozí látka zředěnější, tím je energie vyzářeného světla větší.
Podobným fyzikálním jevem je spektrofotometrie, kde k excitaci, vybuzení, elektronů ve zkoumané substanci dochází působením světelného paprsku určité vlnové délky. Návrat elektronů na původní úroven je opět doprovázen vyzářením světla a to od ultrafialového až po viditelné světlo. Rosas Landa spolu s kolegy prokázali, že je detekovatelná jednoznačná odpověď, charakteristická pro určitou výchozí látku a to i při potenciaci za hranici Avogadrova čísla. Pro doplnění bych si dovolil na tomto místě dvě poznámky. Pokud je nějaká látka zředěna za hranici Avogadrova čísla, to určuje počet molekul v jednom molu jakékoliv látky, znamená to, že roztok již neobsahuje žádnou molekulu výchozí substance. Tradiční chemik by řekl že se jedná již o čistou vodu. Nicméně, experimenty profesora L.Reye i Rosas Landy dokazují, že tomu tak není. Druhou poznámkou je pojem potenciace. Souvisí s tradiční výrobou homeopatického léku, jak ji objevil a zavedl již Samuel Hahnemann, kdy současně probíhají procesy ředění a protřepávání. Pokud je výchozí substance pouze ředěna, její účinky nejsou tak silné, když je současně v každém kroku i protřepávána. Tento fakt, známý výrobcům homeopatických léků již po staletí, má nyní i vědecký důkaz například v práci Sukul et al, který prokázal rozdílnou odpověď ve spektrofotometrii pro vzorek léku Nux vomica s a bez protřepání.
Italští badatelé Ellia a Niccolli ve svých experimentech taktéž dokázali jedinečné vlastnosti látek potencovaných ( tedy zředěných a protřepaných ) až za hranici Avogadrova čísla. Sledováním termodynamických vlastností prokázali, že teplo vzniká i v případech, kdy je smíchán roztok homeopaticky potencované zásady s kyselinou, když teoreticky by k žádné takové reakci nemělo dojít.
Fyzikálně chemický výzkum je schopen jednoznačně a věrohodně prokázat, že roztok nějaké látky, i když je zředěn až za hranici Avogadrova čísla, zachovává si některé vlastnosti podobné výchozí substanci. Nicméně vysvětlení tohoto jevu je zatím velmi složité a zůstává spíše na rovině spekulací.
Farmakologický výzkum je již oblastí zajímavější a poměrně dobře pochopitelnou. Jedny z nejvýznamnějších studií prokazující účinek homeopatických léků na živý organismus jsou výsledkem právě tohoto výzkumu. Na prvním místě je třeba jmenovat studii francouzských autorů týkající se degranulace bazofilů. Bazofily jsou skupinou bílých krvinek, které jsou odpovědné za vznik příznaků označovaných jako alergické. Tyto krvinky se fyziologicky senzibilují nějakým alergenem ( na svém povrchu budou mít receptory pro daný alergen ) a pokud se tento alergen na příslušné receptory naváže bazofilní buňky uvolní řadu působců, které vedou ke vzniku alergické rýmy, vzniku alergické vyrážky a/nebo stažení průdušek. Obdobnou odpověď je schopna vyvolat molekula histaminu. Belon se spolupracovníky získal bazofily z periferní krve pokusných osob a ty pak podrobil vlivu různých homeopatických potencí histaminu ( 1CH – 50CH ).
Zde je ale třeba říct, že i když jsme schopni prokázat, že homeopaticky zředěná látka má fyzikálně chemické vlastnosti odlišné od placeba a dále i když jsme schopni prokázat účinek takto připravených látek na živé buňky či tkáně odlišný od placeba.
Zřejmě nejzajímavější oblastí výzkumu v homeopatii je výzkum klinický, který ověřuje účinnost homeopatických léků v praxi.
Účinnost homeopatických léků je v současné době prokázána na úrovni IA dle kriterií Evidence Based Medicíně a to pro léčbu chřipky, léčbu dětských průjmů, dále léčbu alergické rýmy, revmatických potíží a též pro léčbu pooperačního ileu.
Studie s homeopatickou léčbou chřipky byly provedeny celkem 3 a to s použitím známého léku Oscillococcinum. První proběhla již v roce 1989 ve Francii pod vedením Ferleyho, další pak v devadesátých letech v Německu ( Papp ) a v nedávné době proběhla velá studie v Bulharsku. Všechny tři studie měly podobný design. Byl srovnáván efekt podávání léku oscillococcinum oproti podávání placeba u osob, které vykazovaly klinické známky chřipky či akutního virového onemocnění s teplotou nad 38.5st.C a trváním nemoci do 24 hodin. Oscillococcinum bylo podáváno po dobu 48 hodin v 8 hodinovém intervalu a po 48 hodinách byly vyhodnoceny příznaky. Ve skupině Oscilla došlo k vymizení příznaků u 17,1% osob, kdežto ve skupině s placebem pouze u 10.? % osob, což představuje statisticky významný efekt Oscilla.
Další z významných studií s výrazným pozitivním efektem homeopatické léčby byla studie srovnávající efekt lokální aplikace homeopatického krému Calendula oproti aplikaci přípravku Trolamine u pacientek ozařovaných pro karcinom prsu. Celkem 254 pacientek bylo randomizováno do 2 skupin. Cílem studie bylo sledovat vznik radiační dermatitidy 2 a vyšších stupňů a dále bylo sledováno přerušení léčby pro dermatitidu, intenzita bolesti a kvalita života pacientek. Ve skupině léčené krémem Calendula byl signifikantně nižší výskyt radiační dermatitidy ( 41% oproti 63% ) a v této skupině bylo i méně přerušení léčby a pacientky měly nižší intenzitu bolesti oproti srovnávací skupině.
V nedávné době probíhala ve Francii velká epidemiologická studie nazvaná EPI 3. V ní bylo zahrnuto celkem 8500 pacientů a byli rozděleni do skupin, jestli byli ošetřeni homeopatem, klasickým lékařem a nebo kombinací obou přístupů. Nyní probíhá analýza dat asi 3500 pacientů trpících depresí, nicméně již byly publikovány výsledky skupin pacientů ošetřených se svalovými bolestmi a nebo respiračními potížemi. Bylo prokázáno, že pacienti trpící respiračními potížemi měli menší spotřebu antibiotik a analgetik a srovnatelnou dobu léčení ve srovnání s klasickou léčbou. Pacienti s bolestí léčení homeopaticky měli menší spotřebu analgetik a měli i významně lepší kvalitu života.
Reference:
• Pommier et al, Phase III randomized trial of Calendula officinalis compared with trolamine for the prevention of acute dermatitis during irradiation for breast cancor, J Clin Oncol, 2004, apr 15
• P.Belon, J.Cumps, P.F.Mannajoni, J.Ste-Laudy, M.Roberfroid, F.A.C.Wiegant – „Inhibition of human basophil degranulation by successive histamine dilutions: results of a European multi-centre trial“- Inflammation Research, 48, supplement 1: S17-18 (1999)
• V.Elia and M. Niccoli- „Thermodynamics of Extremely Diluted Aqueous Solutions“ – Annals of the New York Academy of Sciences, 879, 241 (1999)
• V.Elia and M. Niccoli – „New physico-chemical properties of water induced by mechanical treatments. A Calorimetric study at 25°C“ – Journal of Thermal Analysis and Calorimetry, 61, 527-537 (2000)
• V.Elia, M. Niccoli – „New Physico-Chemical Properties of Extremely Diluted Aqueous Solutions „- Journal of Thermal Analysis and Calorimetry,75, 815-836 (2004)
• V.Elia, E.Napoli, M.Niccoli, L.Nonatelli, A. Ramaglia, E.Ventimiglia – „New Physico-Chemical Properties of Extremely Diluted Aqueous Solutions. A calorimetric and conductivity study at 25°C.“ – Accepted for publication on Journal of Thermal Analysis and Calorimetry
• L.Rey – “Thermoluminescence of ultra-high dilutions of lithium chloride and sodium chloride” – Physica A, 323, 67-74 (2003)
The defining role of structure (including epitaxy) in the plausibility of homeopathy. Homeopathy. 2007. 96, 175-182.
• Sukul NC, De A, Dutta R, Sukul A, SiInhababu SP. Nux vomica 30c prepared with and without succussion shows antialcoholic effect on toads and distintive molecular association. British Hom Jour 2000, 90. 79-85